1. Děj: Děj odkazuje na sled událostí, které tvoří příběh dramatu. Obvykle zahrnuje konflikt nebo problém, který pohání akci vpřed a vytváří napětí.
2. Postavy: Postavy jsou jednotlivci nebo entity zapojené do děje. Mohou to být protagonisté (hlavní postavy), antagonisté (protichůdné síly) nebo vedlejší postavy, které podporují hlavní děj.
3. Dialog: Dialog je psaný rozhovor mezi postavami. Posouvá děj, odhaluje motivace a konflikty postav a vytváří dramatické napětí prostřednictvím slovních přestřelek.
4. Nastavení: Prostředí odkazuje na čas a místo, kde se drama odehrává. Utváří kontext a atmosféru hry a může ovlivnit jednání a interakce postav.
5. Téma: Téma je ústřední myšlenkou nebo poselstvím, které drama zkoumá. Témata jsou často univerzální a mohou se zabývat lidskými zkušenostmi, emocemi, morálními dilematy nebo společenskými problémy.
6. Konflikt: Konflikt je hnací silou dramatu. Může být vnější, jako je střet mezi postavami nebo protichůdnými silami, nebo vnitřní, jako je boj postavy se sebou samým nebo se svými volbami.
7. Napětí: Napětí je pocit nejistoty, vzrušení nebo úzkosti vytvořený v publiku, když předvídají, co se ve hře stane dál.
8. Katarze: Katarze je emocionální uvolnění a očista, kterou diváci zažívají v důsledku toho, že jsou svědky dramatu. Často je spojován s rozuzlením nebo vyvrcholením hry, kde dochází k čištění intenzivních emocí.
9. Podívaná: Spectacle odkazuje na vizuální a smyslové prvky dramatu, jako jsou propracované kulisy, kostýmy, osvětlení a zvukové efekty. Spectacle umocňuje divadelní zážitek a může zvýšit dopad dramatu.
10. Symbolika: Symbolismus je použití symbolů, předmětů nebo akcí k reprezentaci hlubších významů nebo konceptů, které přesahují jejich doslovný význam. Symboly mohou obohatit témata hry a přidat vrstvy interpretace.
Tyto prvky spolupracují na vytvoření působivého dramatického zážitku, který diváky zaujme, vyvolá emoce a podnítí myšlení a reflexi.