1. Mistr jazyka a vyprávění:
* Poetický jazyk: Shakespearovo použití verše, zejména prázdného verše (nerýmovaného jambického pentametru), pozvedlo jazyk divadla a dodalo mu pocit krásy, vznešenosti a emocionální hloubky.
* Složité znaky: Shakespearovy hry jsou obsazeny širokou škálou postav, z nichž každá má složité motivace, nedostatky a touhy. Prozkoumal lidskou situaci ve všech jejích složitostech.
* Poutavé zápletky: Jeho hry jsou plné intrik, napětí a dramatu se zvraty, které udržují diváky uchvácené. Ovládl umění vyprávění, zaujal publikum mistrovským využitím zápletky, postavy a tématu.
2. Inovace v dramatické struktuře a formě:
* Struktura pěti aktů: Shakespeare popularizoval pětiaktovou strukturu, která se dodnes používá v mnoha hrách. Tato struktura umožnila komplexnější a jemnější vývoj děje a charakteru.
* Rozmanitost žánrů: Shakespeare psal hry různých žánrů, včetně tragédií (Hamlet, Macbeth), komedií (Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic), historek (Richard III., Jindřich V.) a romancí (Zimní pohádka, Bouře). Tato všestrannost rozšířila pole působnosti divadla.
* Míchání žánrů: Často mísil žánry v rámci jedné hry a vytvářel tak jedinečné a poutavé divadelní zážitky. Například Hamlet kombinuje tragédii s prvky pomsty, tajemna a romantiky.
3. Vliv na divadlo a výkon:
* Trvalá starší verze: Shakespearova díla se hrají nepřetržitě po staletí a ovlivňují generace dramatiků, herců a režisérů. Jeho postavy, témata a jazyk dodnes rezonují mezi diváky.
* Vliv na techniky výkonu: Shakespearovy hry vyžadovaly vysoce kvalifikované herce a inspirovaly k rozvoji nových hereckých technik a divadelních tradic.
* Globální dopad: Jeho díla byla přeložena do bezpočtu jazyků a uvedena po celém světě, čímž se stal jednou z celosvětově nejuznávanějších a nejvlivnějších postav divadelní historie.
4. Umělecká vize a inovace:
* Zkoumání lidské povahy: Shakespearovy hry se noří do hlubin lidské psychiky, zkoumají témata lásky, ztráty, ambicí, pomsty a morálky. Zpochybňoval společenské normy a zpochybňoval lidskou přirozenost.
* Sjednocení jazyka a výkonu: Překlenul propast mezi poezií a performancí a pomocí jazyka vytvořil silný a pohlcující divadelní zážitek.
Závěrem lze říci, že William Shakespeare je považován za průkopníka divadla kvůli svému zvládnutí jazyka, inovacím v dramatické struktuře a formě, trvalému vlivu na divadlo a představení a jeho umělecké vizi a inovativnímu zkoumání lidské povahy. Jeho díla nadále inspirují a uchvacují publikum po celém světě.