Zatímco Shakespearovy postavy jsou často chváleny za jejich hloubku, termín „trojrozměrný“ se konkrétně vztahuje na jejich realistické zobrazení z hlediska:
* Psychologická hloubka: Jejich motivace jsou složité a poháněny kombinací emocí, touh a minulých zkušeností. Například Hamletův zármutek, hněv a touha po pomstě jsou propleteny, což vede k jeho nerozhodnosti a vnitřnímu konfliktu.
* morální dvojznačnost: Nejsou to vždy hrdinové nebo darebáci, ale jsou schopni dobrých i špatných akcí. Hamlet je například promyšlený a soucitný princ a pomstychtivý a nerozhodný.
* realistické zobrazení: Jejich osobnosti, motivace a chování jsou uvěřitelné a relativní. Zažívají řadu lidských emocí a dělají chyby, které jsou srozumitelné vzhledem k jejich okolnostem.
Hamletovy postavy jsou obzvláště známé pro jejich trojrozměrnost:
* Hamlet: Je to složitý a konfliktní protagonista, bojující s zármutkem, pomstou a existenciálními otázkami. Často je nerozhodný, ale také schopný velké vášně a inteligence.
* Claudius: Není to jen darebák, ale složitý charakter poháněný ambicí a chtíčem. Je manipulativní a okouzlující, což z něj dělá přesvědčivého antagonisty.
* Ophelia: Přestože je často zobrazena jako pasivní, je to mladá žena bojující se zármutkem, šílenstvím a společenskými očekáváními. Její sestup do šílenství je silným zkoumáním zranitelnosti žen v patriarchální společnosti.
Závěrem lze říci, že trojrozměrné postavy, jako jsou ty v Hamletu, dělají hru tak trvalou a přesvědčivou. Nejedná se pouze o archetypy, ale složité, nuanční jednotlivci, kteří později rezonují s diváky.