1. Starověké řecké divadlo (6. století př. n. l. – 3. století n. l.): Starořecké divadlo je široce považováno za místo narození divadla jako umělecké formy. Amfiteátry byly postaveny ve městech, jako jsou Atény a Epidaurus, s velkým jevištěm pod širým nebem a půlkruhovým sezením pro publikum. Řecká divadla byla používána pro dramatická představení, včetně tragédií a komedií, a hrála ústřední roli v řeckém náboženském a kulturním životě.
2. Římské divadlo (3. století př. n. l. – 4. století n. l.): Římané přijali a rozšířili řeckou divadelní tradici. Římská divadla byla typicky větší v měřítku a komplikovaněji zdobená než řecká divadla. Byly často stavěny ve městech po celé římské říši a byly používány pro různá představení, včetně her, hudby a gladiátorských soutěží.
3. Středověké divadlo (5. století – 15. století): Během středověku divadlo získalo více náboženský charakter. V kostelech, na náměstích a v cechovních síních se hrály mysteriózní hry, zázračné hry a hry o morálce. Tyto hry často dramatizovaly biblické příběhy nebo učily morální lekce.
4. Renesanční divadlo (14. století – 17. století): V období renesance došlo k oživení zájmu o klasické řecké a římské divadlo. Divadelní společnosti začaly hrát světské hry a stálé divadelní budovy byly postaveny ve městech jako Londýn a Paříž. Díla dramatiků jako William Shakespeare a Christopher Marlowe znamenala začátek moderního divadla.
5. Divadlo 18. století: 18. století přineslo vzestup popularity opery a operní domy byly stavěny ve velkých městech po celé Evropě. Kromě toho se objevily nové formy divadla, jako je vaudeville a pantomima.
6. Divadlo 19. století: 19. století bylo v divadle dobou výrazných změn a experimentů. Dominantním stylem se stal realismus, přičemž dramatici jako Henrik Ibsen a Anton Čechov ve svých dílech zkoumali sociální a psychologická témata. Oblibu si v tomto období získaly i nové divadelní formy, např. hudební divadlo.
7. Divadlo 20. století: 20. století bylo svědkem pokračování různých divadelních stylů a hnutí, jako je modernismus, expresionismus a absurdismus. Dramatici jako Samuel Beckett, Bertolt Brecht a Tennessee Williams zpochybnili tradiční divadelní konvence a posunuli hranice dramatického vyprávění.
8. Současné divadlo: Současné divadlo zahrnuje širokou škálu stylů, od mainstreamových komerčních produkcí až po experimentální okrajové divadlo. Divadla se nadále přizpůsobují a vyvíjejí, začleňují nové technologie a zkoumají různé formy vyjádření.