Charakteristiky a vlastnosti viktoriánského divadla:
1. Melodrama:
Melodrama byla jednou z nejpopulárnějších forem divadla během viktoriánské éry. Melodrama se vyznačovala silnou emocionální přitažlivostí, jasnými morálními konflikty mezi hrdiny a padouchy a přehnanými divadelními efekty. Často představovali senzační spiknutí zahrnující lásku, zradu, zločin a intriky.
2. Podívaná a senzacechtivost:
Divadelní podívané byly v této době velmi populární. Propracované jevištní návrhy, honosné kostýmy a použití speciálních efektů byly běžnými rysy, které přitahovaly a pobavily velké publikum. Divadla mezi sebou soutěžila v uvádění nejvelkolepějších a nejpůsobivějších inscenací.
3. Hudební sál a varieté:
Hudební sály se objevily jako významná forma populární zábavy během viktoriánské doby. Tato místa nabídla řadu představení, včetně komediálních skečů, hudebních vystoupení, akrobatů a tance.
4. Realismus a sociální komentář:
Zatímco melodrama a senzacechtivost byly dominantní, ve viktoriánském divadle rostl také zájem o realismus. Někteří dramatici, jako Arthur Wing Pinero a Henry Arthur Jones, představili díla provokující k zamyšlení, která se zabývala sociálními problémy, kritizovala sociální normy a zkoumala složité lidské vztahy.
5. Shakespearovo obrození:
Během viktoriánské doby došlo k obnovení nadšení pro díla Williama Shakespeara. Často se hrálo velké oživení Shakespearových her a herci, kteří excelovali v shakespearovských rolích, byli velmi oslavováni.
6. Divadelní celebrita a hvězda:
Jednotliví herci dosáhli v této době značné slávy a stali se známými. Hvězdní herci jako Henry Irving, Ellen Terry a Sarah Bernhardt si užívali status celebrit a přitahovali velké fanoušky.
7. Zájezdové společnosti a oblastní divadlo:
Cestovní společnosti hrály důležitou roli ve viktoriánském divadle a přinášely představení do regionálních měst po celé Británii. To pomohlo rozšířit dosah divadla mimo hlavní městská centra.
8. Záštita a šlechta:
Vyšší třídy, včetně aristokracie a královské rodiny, byly významnými mecenáši divadla a umění. Jejich záštita podpořila rozvoj a úspěch mnoha divadelních inscenací.
9. Cenzura:
Divadelní představení během viktoriánské éry čelila cenzuře, zejména s ohledem na obsah považovaný za morálně nevhodný. Hry podléhaly kontrole a musely dodržovat přísná měřítka slušnosti a morálky.
Celkově viktoriánské divadlo zahrnovalo širokou škálu stylů a forem, od populárních melodramat a spektáklů až po myšlenkově provokující dramata a komedie, které odrážely společenskou a kulturní dynamiku té doby. Byla to éra dynamických divadelních inovací a zábavy, která položila základy moderních divadelních tradic.