Šáh Waliullah (1703–1762):
* Reinterpretace islámského práva: Zdůraznil důležitost rozumu a výkladu (ijtihad) v islámu, argumentoval pro jemnější chápání náboženského práva, které by se mohlo přizpůsobit měnící se době. To zpochybnilo rigidní právní výklady převládající v té době.
* Sociální reforma: Odsoudil sociální nespravedlnost a vyzval ke zlepšení života obyčejných muslimů. Zdůraznil význam vzdělávání a sociální reformy pro posílení muslimské komunity.
* Politické omlazení: Zasazoval se o silnou a sjednocenou muslimskou komunitu, o níž se domníval, že je nezbytná k tomu, aby odolala vnějším hrozbám a udržela islámské hodnoty. Tento důraz na jednotu a soběstačnost lze chápat jako výzvu k politickému aktivismu.
Syed Ahmed Shaheed (1786–1831):
* Opozice vůči synkretismu a inovaci: Odsoudil začleňování neislámských praktik do islámu a zdůraznil nutnost návratu k čistotě původního islámského učení. Tento postoj, i když je kontroverzní, měl za cíl očistit náboženskou praxi a mohl by být považován za formu reformy.
* Džihád za náboženskou čistotu: Vedl džihád proti sikhským vládcům Paňdžábu a tvrdil, že je nutné bránit islám před hrozbami. I když je tento důraz na náboženské obrození a obranu proti útlaku kontroverzní, lze ho považovat za formu sociálního a politického odporu.
* Call for Education: Zasazoval se o zřízení islámských škol (madras), aby bylo zajištěno šíření islámských znalostí a náboženské výchovy. Tento závazek ke vzdělání lze považovat za podporu intelektuálního rozvoje v muslimské komunitě.
Důležité úvahy:
* Kontextové záležitosti: Je důležité analyzovat jejich myšlenky v jejich historickém kontextu. Tyto postavy působily ve společnosti, která se potýkala s politickými, sociálními a náboženskými změnami.
* Progresivní vs. tradiční: Jejich myšlenky byly často propojeny s tradičními islámskými hodnotami a přesvědčením. Je nepřesné jednoduše je kategorizovat jako „progresivní“, aniž bychom uznali složitou směs reformistických a tradičních prvků v jejich myšlení.
* Kontroverzní názory: Obě postavy měly kontroverzní názory a jejich výklady islámu a jejich metody reformy nebyly všeobecně přijímány.
Závěrem lze říci, že i když lze na Shaha Waliullaha a Syeda Ahmeda Shaheeda pohlížet tak, že mají ve svých myšlenkách některé „progresivní“ prvky – zejména v jejich důrazu na rozum, sociální reformu a vzdělání – je důležité přistupovat k této kategorizaci s nuancí a kontextovým povědomím. Jejich odkaz je stále složitý a různé interpretace jejich myšlenek přetrvávají dodnes.