Hamletova narážka na Hecubu odráží jeho vnitřní stav a hloubku jeho citového utrpení. Tím, že se Hamlet přirovnává k Hecubě, zdůrazňuje hlubokou povahu svého zármutku a zdůrazňuje ohromnou emocionální zátěž, kterou nese.
Hamlet také prostřednictvím narážky prokazuje své hluboké porozumění lidskému utrpení a schopnost vytvářet paralely mezi vlastní situací a významnými událostmi v historii nebo literatuře. Odkaz na Hecubu dodává Hamletově charakterizaci hloubku a vykresluje ho jako vysoce reflexivního a introspektivního jedince.