* "I tak mé slunce jednoho časného rána svítilo."
Se vší triumfální nádherou na mém čele."
Tyto řádky představují naději řečníka na lepší budoucnost. Řečník prošel těžkým obdobím, ale jsou přesvědčeni, že se věci zlepší. Srovnávají se se sluncem, které každé ráno vychází s obnovenou nadějí. Řečník věří, že se také povznesou nad své současné výzvy a dosáhnou úspěchu.
Tyto řádky také představují lásku mluvčího k osobě, kterou v sonetu oslovují. Řečník přirovnává jejich lásku ke slunci, které je zdrojem světla a tepla. Věří, že jejich láska jim pomůže překonat těžké chvíle a přinese štěstí.
Celkově tyto dva poslední řádky Sonnetu 29 vyjadřují řečníkovu naději na lepší budoucnost a jejich lásku k osobě, kterou sonetem oslovují.