Monolog by měl být mluven s různou intonací, výškou a rytmem, aby se vytvořil pocit dramatu, naléhavosti a emocionálního spojení s publikem. Monotónní podání by zploštilo dopad monologu a znesnadnilo by divákům zapojit se do postavy nebo vyprávěného příběhu.
Monotónní monolog by se navíc mohl pro diváky rychle stát monotónní, což by způsobilo, že by ztratili zájem nebo se dokonce začali nudit. Proto, i když je to možné, mluvení monologu monotónně není obecně vhodné ani efektivní při vyprávění nebo představení.