Co je sjednocujícím tématem Sonnet 31 a 39?

Sonety 31 a 39 Williama Shakespeara sdílejí společné téma řečníka uvažujícího o nevyhnutelnosti stárnutí, plynutí času a pomíjivosti krásy a mládí. Oba sonety zkoumají řečníkovy úvahy o vlivu času na jeho milovanou a vyjadřují jeho hlubokou lásku a obdiv k nim, i když jejich fyzické vlastnosti mizí.

Sonet 31:

V Sonetu 31 mluvčí přirovnává krásu své milované k vznešenosti letního dne a uznává, že oba podléhají neúprosnému pochodu času. Naříká nad tím, že čas nevyhnutelně sníží jejich fyzickou krásu a mladistvou vitalitu. Navzdory tomuto uznání zůstává mluvčí ve své lásce neochvějný a rozhodl se zaměřit na trvalé kvality jejich vnitřní hodnoty a nadčasovou povahu jejich lásky, které přesahují omezení času.

Sonet 39:

Sonnet 39 se dále ponoří do úvah řečníka o plynutí času a dopadech stárnutí na jeho milovanou. Přiznává fyzické změny, ke kterým došlo, a přirovnává stárnoucí tvář své milované ke knize, jejíž stránky byly zvětralé a opotřebované. Mluvčí však v těchto vráskách nachází krásu a moudrost, vidí je jako svědectví o jejich společné cestě a zkušenostech, které formovaly jejich lásku. Nenechá se odradit plynutím času a opakuje svou neochvějnou lásku a oddanost své milované.

Oba Sonety 31 a 39 zkoumají hořkosladkou povahu plynutí času a pomíjivou krásu mládí a zároveň zdůrazňují trvalou a transformační sílu pravé lásky.