Bruno je Pavlem obzvláště uchvácen, protože je často posílán do domu velitele, aby předal otcovy zprávy. Při jedné takové návštěvě si Bruno všimne, že Pavel jedná jinak. Místo obvyklého veselého chování Bruno zaznamená náznak zoufalství a strachu.
Zvědavost vede Bruna k tomu, aby Pavla pozorněji pozoroval. Stane se svědkem šokujícího incidentu, kdy velitelův syn Kurt s Pavlem špatně zachází a hodí po něm talíř. Pavel je nucen se hluboce omluvit, zatímco velitel ignoruje chování jeho syna. Bruno je šokován i zarmoucen krutým zacházením, které Pavel snáší.
Mezitím Bruno pokračuje v přátelství se Shmuelem. Rozhodne se vzít si kousek chleba z vlastní kuchyně, aby se podělil se svým nově nalezeným přítelem. Bruno přinese chléb k plotu na místě jejich tajného setkání, ale Shmuel váhá, zda si ho vzít, protože se bojí, že se dostane do problémů. Nakonec Bruno přesvědčí Shmuela, aby to přijal, a společně se podělí o chléb.
V průběhu kapitoly začíná Bruno chápat, že život v koncentračním táboře není takový, jak jej dospělí prezentovali. Začne zpochybňovat autoritní postavy ve svém životě a rozvíjet empatii k těm, kteří jsou vystaveni krutosti a nespravedlnosti.