Jaký smysl má Hamletova dlouhá řeč?

V „Být či nebýt:to je otázka“ Hamlet uvažuje o povaze existence. Zvažuje pro a proti umírání, ale pak se zamýšlí nad tím, proč by se někdo rozhodl snášet životní bolest a nespravedlnost, když by mohl tak snadno „s holou bodkinou“ (dýkou) ukončit svůj život.

Zde zpochybňuje smrtelnost, existenciální volbu a sebeurčení, ale nedospívá ke konečnému řešení ani neposkytuje konečný smysl vlastní existenci – zdá se, že ke konci pouze rezignuje; „Tak svědomí z nás všech dělá zbabělce/a tím přirozený odstín předsevzetí/je znechucený bledým nádechem myšlenek/a podnikavostí velkého tónu a momentu/v tomto ohledu se jejich proudy zvrtnou/a ztratí název akce“ (67–73). Jeho poslední cítění zde nevypadá jako zmocnění („A ztratit jméno akce“), ale jako rezignace na nečinnost.