Zde jsou klíčová obvinění, která Pinchot vznesl proti Ballingerovi:
* Nezákonný prodej veřejných pozemků: Pinchot tvrdil, že Ballinger nezákonně povolil prodej cenných uhelných pozemků na Aljašce soukromým společnostem, včetně společností spojených s jeho bývalým právním partnerem J. P. Morganem. Tvrdil, že šlo o nehorázné zneužití veřejných zdrojů pro soukromý zisk.
* Zvýhodňování a korupce: Pinchot tvrdil, že Ballinger upřednostňuje soukromé zájmy před veřejným statkem tím, že otevírá veřejné pozemky pro rozvoj bez řádných ekologických záruk. Ballingera obvinil z ovlivnění firemními zájmy a zavírání očí před potenciálním poškozením životního prostředí.
* Potlačení snah o ochranu: Pinchot věřil, že Ballinger aktivně podkopává úsilí lesní správy a dalších vládních agentur o ochranu přírody. Cítil, že Ballingera více zajímá podpora těžby zdrojů než ochrana přírodních zdrojů pro budoucí generace.
Ballinger tato obvinění rázně odmítl a tvrdil, že pouze dodržoval zákony a podporoval ekonomický rozvoj. Tvrdil také, že Pinchot byl motivován politickými ambicemi a touhou podkopat jeho autoritu.
Následky:
Spor Ballinger-Pinchot se stal velkým politickým skandálem, který rozděloval Republikánskou stranu a vedl k rezignaci Pinchota z Forest Service. Zatímco Ballinger byl zproštěn viny vyšetřováním Kongresu, kontroverze nakonec pošpinila jeho pověst a přispěla k poklesu popularity prezidenta Tafta.
Význam:
Ballinger-Pinchot spor upozornil na rostoucí konflikt mezi ochranou a rozvojem zdrojů na počátku 20. století. Také odhalil mocenské boje mezi různými frakcemi v rámci Republikánské strany a rostoucí vliv korporačních zájmů ve vládě.
Debata kolem kontroverze nakonec přispěla ke vzestupu progresivního hnutí a vývoji silnějších zákonů na ochranu životního prostředí.