Zde je několik postřehů o „blond ženě“ a jejích interakcích s dětmi:
* Její nedostatek povědomí: Zdá se, že „blond žena“ (pravděpodobně odkazující na Brunovu matku) hrůzy tábora do značné míry zapomíná. Soustředí se na své vlastní pohodlí a udržení zdání normálnosti v jejich novém domově, i když je obklopený místem nepředstavitelného utrpení. To lze interpretovat jako formu zanedbávání, protože se nezdá, že by zvážila dopad tábora na děti, zejména na Bruna.
* Její starost o Bruna: I když si není vědoma zvěrstev, projevuje zájem o blaho svého syna. Trápí se jeho osamělostí a snaží se mu poskytnout útěchu a rozptýlení. Její činy však nakonec neřeší skutečný zdroj Brunova utrpení, kterým je tábor a jeho dopad na něj.
* Její slepota k širší situaci: Zdá se, že „blond žena“ nepoznává trápení dětí v táboře. Považuje je za „jiné“ a zdá se, že se jich bojí. Kvůli tomuto nedostatku porozumění a empatie je pro ni obtížné projevit ohled na jejich blaho.
Je důležité poznamenat, že román využívá dětskou perspektivu k prozkoumání složitých témat předsudků, války a ztracené nevinnosti. Brunovo omezené chápání formuje čtenářovu zkušenost a nechává prostor pro interpretaci týkající se „blond ženy“ a jejích činů.