1. Malvoliova důvěřivost: Malvolio je zobrazen jako pompézní a sebevědomý správce Oliviiiny domácnosti. Když si z něj sir Andrew Aguecheek a sir Toby Belch zahrají žert, zamiluje se do jejich padělaného dopisu a věří, že Olivia je do něj zamilovaná. Publikum nachází humor v jeho důvěřivosti a dychtivosti uvěřit v náklonnost, která tam není.
2. Malvoliova nemístná arogance: V průběhu hry Malvolio projevuje pocit nadřazenosti nad ostatními, zejména sirem Tobym a sirem Andrewem. Často je poučuje o jejich chování a mravních nedostatcích. Jeho moralizující řeči v kombinaci s lhostejností k triku, který se na něj hraje, z něj však činí předmět posměchu a smíchu.
3. Fyzický humor: Shakespeare využívá fyzickou komedii, aby z Malvolia udělal posměch. Když je žert odhalen, jsou mu předloženy žluté punčochy a hloupý úsměv, čímž se jeho důstojná osobnost proměnila v blonďatou postavu. Jeho proměna se pro diváky stává zdrojem zábavy.
4. Sociální ironie: Malvoliovo společenské postavení správce činí jeho pád vtipně ironickým. Obvykle se od správců očekává, že budou udržovat pořádek a slušnost, ale Malvoliova důvěřivost a pošetilé chování toto očekávání podvrací a činí z něj komickou postavu.
5. Perspektiva publika: Publikum si je vědomo žertu a podvodu, kterému je Malvolio vystaven. Tato sdílená znalost vytváří pocit spoluviny mezi publikem a ostatními postavami, což dále zvyšuje komediální efekt Malvoliových činů.
Celkově Malvoliova důvěřivost, nemístná arogance, fyzický humor, společenská ironie a perspektiva publika z něj dělají vtipnou postavu, která v celé hře vyvolává smích a pobavení.