Willy často vyjadřuje frustraci z produktů, které prodává, a označuje je jako „nevyžádané“ a „mizerné“. Stěžuje si na nedostatečnou životnost a spolehlivost tohoto zboží, které považuje za symboly upadající společnosti. Tato kritika odráží Willyho vlastní pocit bezcennosti a selhání, protože se stále více cítí neschopný zajistit rodinu a dosáhnout úspěchu, o kterém vždy snil.
Navzdory své nespokojenosti se spotřebním zbožím, které prodává, zůstává Willy hluboce připoután ke své práci obchodníka. Považuje to za jediný způsob, jak dosáhnout finanční stability a společenského postavení, i když mu přináší jen malé naplnění a způsobuje mu nesmírné emocionální strádání. Willyho spoléhání na svou práci prodavače zdůrazňuje dichotomii mezi jeho idealismem a jeho pragmatickou realitou. Lpí na přesvědčení, že tvrdá práce a odhodlání mohou vést k úspěchu, i když jeho zkušenosti odhalují krutou pravdu společnosti řízené materialismem a povrchními hodnotami.
Tato ironie také zdůrazňuje téma iluze a sebeklamu ve hře. Willy odmítá čelit základním problémům, které přispívají k jeho neštěstí, a místo toho se rozhodne obviňovat ze svých neúspěchů vnější faktory, jako je kvalita spotřebního zboží. Je ironií, že právě tato práce udržuje jeho iluze a brání mu vyrovnat se s vlastními omezeními a složitostí moderní společnosti.