* Měřič: Donneovy básně jsou typicky psány jambským pentametrem, metrem sestávajícím z pěti jamb nebo párů nepřízvučných a přízvučných slabik.
* Schéma rýmu: Donneovy básně často používají různé schémata rýmů, včetně:
* AABB: Toto je nejběžnější schéma rýmů v Donneových básních a skládá se ze čtyř řádků, které se rýmují ve dvojicích.
* ABAB: Toto je další běžné schéma rýmů v Donneových básních a skládá se ze čtyř řádků, které se střídavě rýmují.
* CDCD: Toto schéma rýmu je v Donneových básních méně obvyklé, ale skládá se ze čtyř řádků, které se rýmují ve dvojicích, přičemž druhý a třetí řádek se rýmují navzájem.
* Začlenění: Donne ve svých básních často používá překlenutí nebo přejetí věty nebo fráze z jednoho řádku na druhý. Tato technika pomáhá vytvářet v jeho básních pocit plynutí a pohybu.
* Obrazový jazyk: Donneovy básně jsou také charakteristické tím, že používají obrazný jazyk, jako například:
* Metafory: Donne často používá metafory k porovnání dvou odlišných věcí způsobem, který naznačuje skrytou podobnost mezi nimi.
* Přirovnání: Donne také používá přirovnání k porovnání dvou odlišných věcí, ale používá k tomu slova „jako“ nebo „jako“.
* Personifikace: Donne ve svých básních často dává lidské vlastnosti neživým předmětům nebo abstraktním myšlenkám.
* Aliterace: Donne používá aliteraci neboli opakování souhláskových zvuků na začátku slov, aby ve svých básních vytvořil pocit rytmu a textury.
* Elipsa: Donne často vynechává nebo „přeskakuje“ určitá slova ve svých básních, aby vytvořil pocit komprese nebo naléhavosti.
To je jen několik strukturálních rysů, které charakterizují básně Johna Donna. Porozuměním těmto rysům mohou čtenáři získat hlubší uznání pro komplexnost a umění Donneovy práce.