Když básníci používají smyslový jazyk, nepopisují jen to, co vidí, slyší, čeho se dotýkají, chutnají nebo cítí; také vyvolávají emoce a vytvářejí obrazy, které rezonují s vlastními čtenářovými zážitky. To může učinit báseň příbuznější, působivější a zapamatovatelnější.
Zde je několik příkladů smyslového jazyka v poezii:
Zrak :
* "Nebe bylo hluboké, blankytně modré, jako vnitřek safíru."
* "Slunce vrhalo dlouhé zlaté paprsky přes klidnou louku."
Slyšení :
* "Déšť klepal na okenní tabuli, jemný rytmus, který uklidňoval mou duši."
* "Parkem se rozléhal vzdálený smích dětí."
Dotkněte se :
* "Jemné pohlazení vánku na mé kůži bylo jako šepot přírody."
* "Hrubá kůra stromu byla na mých prstech jako brusný papír."
Ochutnejte :
* "Sladká, kyselá chuť čerstvě natrhané jahody mi praskla v ústech."
* "Na jazyku mi přetrvávala hořká pachuť hořké čokolády."
Vůně :
* "Opojné aroma jasmínu naplnilo vzduch, voňavé objetí, které mě obklopilo."
* "Ostrý zápach vlhké země po silném dešti byl povzbuzující."
Začleněním smyslového jazyka básníci oživují své básně a umožňují čtenářům spojit se s básní na niterné úrovni. Vytváří multismyslový zážitek, který čtenáře přenese do světa básně a zlepší jeho porozumění a porozumění textu.