V celé básni žena používá živý a sugestivní jazyk, aby vyjádřila svůj pocit frustrace a hněvu. Popisuje muže jako „kámen“, „zeď“ a „zavřené dveře“, což naznačuje, že je emocionálně nepřístupný a neochotný jí naslouchat. Obviňuje ho také z toho, že je „slepý“ k utrpení žen a že udržuje systém útlaku, který drží ženy uvězněné v podřízené roli.
Muž je naproti tomu zobrazen jako defenzivní a odmítavý vůči obavám ženy. Obviňuje ji, že je „příliš citlivá“, „přecitlivělá“ a „iracionální“, čímž naznačuje, že její kritika není platná a že není schopna racionálního uvažování. Také se snaží svalit vinu za problémy v jejich vztahu na ženu a naznačuje, že za jejich neštěstí může ona.
Báseň končí tím, že žena vyjadřuje naději na lepší budoucnost, ve které mohou muži a ženy žít v harmonii a rovnosti. Představuje si svět, ve kterém jsou muži ochotni naslouchat ženám, chápat jejich zkušenosti a spolupracovat na vytvoření spravedlivější a spravedlivější společnosti.
Celkově je „Woman To Man“ silnou a dojemnou obžalobou patriarchálního systému a způsobů, jakými utlačuje ženy. Báseň je výzvou pro muže, aby převzali odpovědnost za své činy, naslouchali ženám a pracovali na vytvoření spravedlivějšího a spravedlivějšího světa pro všechny.