O čem je báseň Walta Whitmanse, když jsem slyšel o Učeném astronomovi?

Báseň Walta Whitmana „Když jsem slyšel učeného astronoma“ je o reakci řečníka na přednášku astronoma. Řečník je zpočátku ohromen astronomovými znalostmi a krásou vesmíru, kterou popisuje. Nakonec však dospěje k pocitu, že astronomovo zaměření na fakta a čísla minulo skutečnou podstatu vesmíru. Řečník tvrdí, že vesmír není jen sbírka objektů, ale je také zdrojem zázraků a tajemství. Věří, že skutečný způsob, jak pochopit vesmír, není prostřednictvím vědy, ale prostřednictvím intuice a představivosti.

Báseň je psána volným veršem a používá různé rétorické prostředky k vyjádření pocitů mluvčího. Tato zařízení zahrnují opakování, paralelismus a kontrast. Tón básně je reflexivní a kontemplativní a vyzývá čtenáře, aby zvážil svůj vlastní vztah k vesmíru.

„Když jsem slyšel učeného astronoma“ je složitá a náročná báseň, ale je také vděčná. Je to připomínka toho, že ve vesmíru je víc, než co můžeme vidět očima, a že skutečná povaha reality je často mimo naše chápání.