Z noci, která mě přikrývá,
Černá jako jáma od pólu k pólu,
Děkuji všem bohům
Pro mou nedobytnou duši.
Ve shodě okolností,
Necukl jsem ani jsem nahlas neplakal.
Pod nátlakem náhody,
Moje hlava je krvavá, ale neskloněná.
Za tímto místem hněvu a slz
Vznáší se ale hrůza stínu,
A přesto hrozba let
Najde a najde mě beze strachu.
Nezáleží na tom, jak těsná brána,
Jak je svitek obviněn z trestů,
Jsem pánem svého osudu,
Jsem kapitánem své duše.