Báseň začíná tím, že řečník popisuje sekačku jako "Samotářka, krájí a váže své obilí!" Použití vykřičníku zde naznačuje, že řečník cítí úžas a obdiv k práci žence. Řečník poté popisuje okolí sekače, všímá si „malých pozemků ječmene“ a „širokých hřebenů“. Jednoduchost zde použitého jazyka odráží jednoduchost scény.
Řečník pak obrátí svou pozornost na sekacovu píseň, kterou popisuje jako „žalostnou“ a „divokou“. Píseň je prý „nepromyšlená“, což naznačuje, že jde o spontánní vyjádření citů žence. Řečník je písní hluboce dojat a poznamenává, že má „sílu“ a „slávu“.
Báseň končí tím, že řečník přemítá o ženci. Poznamenává, že jde o „přirozenou melodii“, a přirovnává ji k „harmonickému šílenství“ „básníkovy mysli“. Řečníkovi zůstává pocit úžasu a úžasu nad schopností sekačky produkovat tak krásnou a dojemnou píseň.
Celkově je „The Solitary Reaper“ mocná a dojemná báseň, která zachycuje krásu a jednoduchost venkovské krajiny a sílu hudby vyjádřit lidské emoce.