„Chudá země“ může být chápána jako reflexe lidské zkušenosti života v těžkém a drsném prostředí. Reflektuje výzvy, kterým čelí lidé, kteří v takových podmínkách žijí, a odolnost, kterou musí rozvíjet, aby přežili a našli smysl svého života.
Obrazy použité v básni vytvářejí pocit opuštěnosti a prázdnoty a zdůrazňují drsnost života ve vnitrozemí. Neilson používá metaforu „chudé země“ k popisu země samotné, čímž naznačuje její zbídačený stav a nedostatek zdrojů. Báseň líčí přírodní svět jako místo „vyschlých snů“, „tichých plání“ a „suchem popraskaných písků“ tento pocit opuštěnosti a zoufalství posiluje.
Navzdory drsnosti prostředí báseň také naznačuje smysl pro krásu a sílu, kterou lze nalézt v australské krajině. Básník odkazuje na „žvýkačky“ (druh eukalyptového stromu) a „solný keř“ (rostlina odolná vůči suchu), což naznačuje, že v této nelítostné zemi lze nalézt zátiší a odolnost.
Báseň se také zamýšlí nad odhodláním a duchem lidí, kteří tuto zemi obývají. Řečník vyjadřuje obdiv k „duši průkopníka“, která „odvážně čelila divočině“, a naznačuje, že je to právě tento duch, který je drží tváří v tvář takovým výzvám.
Celkově je „Poor Country“ báseň, která zachycuje drsnou realitu a výzvy života v australském vnitrozemí a zároveň uznává krásu a sílu, kterou lze nalézt v této krajině a jejích lidech.