Báseň začíná tím, že řečník popisuje své okolí jako „zasahující zdi“, čímž vyjadřuje pocit uvěznění a útlaku. Cítí se uvězněni v nepřátelském a lhostejném světě. Použití slov jako „náhodně“ a „přihlížející“ naznačuje nedostatek zájmu a empatie ze strany ostatních, jako by utrpení mluvčího bylo pouze bezvýznamnou kulisou.
V celé básni používá Ezekiel bohaté obrazy, aby zobrazil mluvčího vnitřní zmatek a pocit přemístění. Zmiňují „úzkostné stíny“, „rozpadající se domy“ a „krysy množící se ve sklepích“, což vytváří atmosféru rozkladu a zoufalství. Odkaz na „chudé na rohu ulic, kteří počítají měďáky“ zdůrazňuje ekonomické a sociální rozdíly, které přispívají k jejich marginalizaci.
Báseň také zkoumá témata identity a sounáležitosti. Řečník se cítí jako outsider, odpojený od svého okolí. Touží po přijetí a porozumění, ale místo toho se ocitnou zredukováni na „holou kost na talíři“. Tyto snímky vyjadřují jejich pocity zranitelnosti a dehumanizace.
Ezechielova báseň nabízí palčivou kritiku společenské lhostejnosti vůči marginalizovaným jedincům. Osvětluje izolační zkušenosti lidí žijících v chudobě, na okraji společnosti. „Background Casualally“ je mocnou připomínkou naléhavé potřeby soucitu a sociální spravedlnosti k řešení těchto problémů a vytvoření inkluzivnějšího a empatičtějšího světa.