Báseň přirovnává měsíc ke zlaté bradě Číny. Básník vypráví o tom, jak jednoho krásného večera obdivoval měsíc, a říká, že Měsíc vypadal jako zlatá brada Číny, až na to, že byl mnohem krásnější. Básník pak pokračuje v popisu krásy měsíce a říká, že to byl dokonalý příklad Boží ruční práce.
Báseň končí úvahou básníka o kráse měsíce a o tom, jak mu připomíná krásu Božího stvoření. Říká, že měsíc je symbolem naděje pro krásu, která může vyjít z temnoty, a říká, že stejně jako měsíc můžeme najít naději v temnotách našich životů.