Sloka 1
V první sloce básník předkládá myšlenku Boha, který stvořil člověka. Použití fráze „udělal jsi člověka“ naznačuje, že mluvčí oslovuje božskou bytost, možná Boha nebo vyšší moc, odpovědnou za stvoření lidstva.
Sloka 2
Druhá sloka zavádí pojem Adam, biblická postava často viděná jako první člověk stvořený Bohem. Básník se ptá, zda tento „Adam“ byl skutečně prvním člověkem, nebo zda před ním byli jiní. To vyvolává myšlenku více výtvorů nebo alternativních verzí lidstva, což zpochybňuje tradiční vyprávění o lidském původu.
Sloka 3
V této sloce řečník oslovuje přímo božskou bytost a ptá se, jak dlouho trvalo vytvoření tohoto muže. Řádek "zkoušel jsi to a zkus to znovu?" znamená, že proces vytvoření nebyl přímočarý a mohl zahrnovat více pokusů nebo revizí. To zvyšuje možnost experimentování nebo nedokonalosti v procesu lidské tvorby.
Sloka 4
Čtvrtá sloka pokračuje v tématu zpochybňování podstaty lidského stvoření. Řečník se ptá na použité materiály a na to, zda měl Bůh při stvoření lidí na mysli plán nebo záměr. Použití fráze „jaké byly vaše naděje, plány, sny“ naznačuje, že básník zkoumá myšlenku lidského potenciálu a záměry za jejich stvořením.
Sloka 5
Pátá sloka představuje koncept svobodné vůle a lidského jednání. Řečník se ptá, zda Bůh dal lidem možnost zvolit si vlastní cesty, nebo zda byli předem určeni. Řádek "udělal jsem chyby, nebo byly vaše?" vyvolává otázku odpovědnosti za lidské činy a stírá hranice mezi božskou kontrolou a lidskou autonomií.
Sloka 6
V závěrečné sloce se řečník zamýšlí nad povahou lidské existence a účelem stvoření. Řádky "co je muž? čím může být muž? čím mohu být?" zprostředkovat pocit existenciální kontemplace a sebezpytování. Báseň končí tím, že řečník hledá porozumění a osvícení a oslovuje božskou bytost s žádostí o odpovědi.
Celkově báseň "Bůh řekl, že jsi udělal člověka?" zkoumá témata lidského stvoření, koncept svobodné vůle a zpochybňování tradičních narativů. Zpochybňuje konvenční představy o lidském původu a zdůrazňuje složitost a tajemství obklopující naši existenci.