Přirovnání k hlemýžďovi také zdůrazňuje skutečnost, že člověk je tvorem zvyku. Stejně jako hlemýžď jde den za dnem stejnou cestou, tak i člověk se často zamotá do rutin a vzorců chování. To může vést k pocitu stagnace a nedostatku pokroku, proto Shakespeare také přirovnává člověka k herci, který hraje po celý život různé role.
Přirovnání ke šnekovi je také připomínkou toho, že člověk je smrtelný tvor. Tak jako hlemýžď nakonec dospěje na konec své cesty, tak i člověk nakonec dospěje na konec svého života. Je to střízlivá myšlenka, ale může být také zdrojem inspirace, protože nám připomíná, abychom co nejlépe využili svůj čas na zemi a žili svůj život naplno.