Co znamená noha v poezii?

Noha v poezii označuje jednotku rytmu sestávající ze specifického uspořádání přízvučných a nepřízvučných slabik. Tvoří stavební kámen básnické linie a pomáhá vytvářet metrum či rytmus básně. Každá noha je složena z kombinace iambů, trochejů, daktylů, anapaestů nebo spondeů.

1. Iamb :Jamb je nejběžnější noha v anglické poezii a skládá se z nepřízvučné slabiky následované přízvučnou slabikou (˘ /).

Příklad:věřit

2. Trochee :Trochej je opakem jamb a skládá se z přízvučné slabiky následované nepřízvučnou slabikou (/ ˘).

Příklad:hap|py

3. Daktyl :Daktyl se skládá z přízvučné slabiky, po níž následují dvě nepřízvučné slabiky (/ ˘ ˘).

Příklad:bea|uti|ful

4. Anapaest :Anapaest je opakem daktyla a skládá se ze dvou nepřízvučných slabik následovaných přízvučnou slabikou (˘ ˘ /).

Příklad:in|ter|cede

5. Spondee :Spondée se skládá ze dvou přízvučných slabik (/ /).

Příklad:pomalu|ly

Toto jsou základní typy nohou používané v poezii, ale existují variace a kombinace těchto nohou, které vytvářejí různé rytmické vzory. Kombinací různých nohou mohou básníci dosáhnout specifických efektů a vytvořit osobitý rytmus, který přispívá k celkové muzikálnosti a expresivitě básně.