Báseň začíná tím, že řečník hledí na noční oblohu a zachycuje obraz „pomalu klesajícího měsíce“. Použití slova „slow-dropping“ naznačuje pocit nadčasovosti a nehybnosti. Měsíc je personifikován jako „duch“, což dále přispívá k mystické kvalitě básně.
Jak báseň postupuje, obraznost se stává živější a snovou. Řečník zmiňuje „stříbro“, „hvězdy“ a „bílé ptáky“, což vytváří pocit okouzlení. Použití barev, zejména opakování „stříbrné“ a „bílé“, dodává básni éterický tón.
K její náladě a vyznění přispívá i rytmus básně. Řádky jsou krátké a často rozdělené čárkami a čárkami, což vytváří pocit pauzy a reflexe. Rytmus básně je pomalý a rozvážný, napodobuje pomalu se pohybující pohyb měsíce a snovou kvalitu obrazů.
Celkově obraznost básně v kombinaci s jejím rytmem a použitím jazyka vytváří náladu nebo tón údivu, tajemství a éterické krásy. Navozuje pocit nadčasovosti a magické proměny světa pod stříbrným světlem měsíce.