Báseň začíná řádkem „Trane, byl jsi zvukem svobody“, který udává tón zbytku básně. Brathwaite dále popisuje Coltraneovu hudbu jako „řeku zvuku“, která „protékala ulicemi světa“. Chválí také Coltraneovu schopnost improvizace a říká, že dokázal „přimět saxofon mluvit“.
Kromě oslavy Coltraneovy hudby báseň také zkoumá témata svobody a spirituality. Brathwaite píše, že Coltraneova hudba „otevřela nový prostor“ pro lidi, aby mohli zažít svobodu, a že „nám poskytla pohled na božské“.
Báseň končí řádky "Trane, jsi pryč, ale tvá hudba žije dál / v srdcích a duších všech, kteří ji slyšeli." Je to přiměřená pocta hudebníkovi, který měl tak hluboký dopad na svět.
Zde je podrobnější analýza básně:
* Název básně „Trane“ je odkazem na Coltraneovu přezdívku. To ukazuje, že Brathwaite píše z osobní perspektivy a že má hluboké spojení s Coltraneovou hudbou.
* Báseň je napsána volným veršem, což Brathwaitovi umožňuje vytvořit pocit spontánnosti a improvizace. To se hodí k básni o hudebníkovi, který byl známý svými improvizačními schopnostmi.
* Báseň používá k popisu Coltraneovy hudby mnoho obrazů. Brathwaite přirovnává Coltraneovu hudbu k řece, větru a ohni. Tyto snímky pomáhají vytvořit pocit síly a krásy Coltraneovy hudby.
* Báseň také používá hodně opakování. Brathwaite v celé básni opakuje věty „Trane, byl jsi zvukem svobody“ a „Trane, jsi pryč, ale tvá hudba žije dál“. Toto opakování pomáhá vytvořit pocit rytmu a hybnosti a také zdůrazňuje důležitost Coltraneovy hudby.
Celkově je „Trane“ silnou a dojemnou poctou Johnu Coltraneovi. Brathwaiteova báseň zachycuje podstatu Coltraneovy hudby a jeho vlivu na svět.