Jak na západním nebi slábne poslední světlo,
A denní zmatek klesá v tichém odpočinku,
Přicházíme k Tobě, Zdroji všeho, co leží,
V našich srdcích, jak temnota nabírá plný hřeben.
Skupina hledačů, shromážděných ve shodě,
Naše mysli spojené Tvou vodící nití,
Přinášíme své myšlenky před Hospodina,
V pokorné prosbě jsme sklonili hlavu.
A jak nás noc zahaluje do svého pláště,
Cítíme Tvou přítomnost, všude kolem, uvnitř,
Sestupuje mír, jako jemný tah větru,
Tvá láska, maják v nejhlubším hluku.
Tak budiž, zednářská prosba je upřímná,
Modlitba, která rezonuje širokým úsekem času,
Kéž se přiblíží tvá dobrá vůle a požehnání,
A veď nás vždy ve svém svatém leptu.
V jednotě a lásce hledáme Tvou milost,
S každou myšlenkou, s každým vysloveným slovem,
Dej nám sílu snést objetí světa,
A nech své Světlo navěky hýbat.
Když se setkání zavře, opouštíme Tvou svatyni,
S vděčností a srdcem naplněným radostí,
Neseme Tvou lásku, plamen, který se bude proplétat,
Naše duše navždy v nebeském letu.
A když vstáváme, abychom pozdravili novorozené svítání,
Neseme s sebou Tvou věčnou jiskru,
Paprsek naděje, který se nikdy nestáhne,
V každé výzvě najdeme její značku.
Tak to budiž, slib našeho zednáře vůči Tobě,
Jít po cestě života s pravdou a péčí,
V jednotě budeme navždy,
A rozšiř svou lásku, aby ji svět skutečně sdílel.
Nyní ať se temnota promění ve světlo božské,
Když se vrátíme na naše cesty,
Kéž se tvá přítomnost stále s námi prolíná,
A naplň naše srdce věčnou milostí.