Důraz na přírodu a emoce:
* Síla přírody: Finch používá přírodní svět jako zrcadlo pro svůj emocionální stav. Tichá, měsíční noc, jemný vánek a zvuky přírody odrážejí její kontemplativní náladu. Toto zaměření na přírodu jako zdroj inspirace a reflexe je charakteristickým znakem romantismu.
* Subjektivní zkušenost: Báseň je hluboce osobní, vyjadřuje Finchovy soukromé myšlenky a pocity. Důraz na individuální emoce a introspekci je dalším klíčovým rysem romantismu.
Důraz na představivost a vznešenost:
* Let představivosti: Finch využívá svou představivost k cestování za hranice fyzického světa a zkoumání abstraktních pojmů, jako je „bezmezná obloha“ a „neprozkoumaná hlubina“ noci. Toto zaměření na imaginativní zkoumání je charakteristickým znakem romantismu, který upřednostňoval představivost před rozumem.
* Úžas a úžas: Finch vyjadřuje pocit úžasu a úžasu nad rozlehlostí a krásou přírodního světa. To se shoduje s fascinací romantismu vznešeností, pocitem úžasu a hrůzy, který vzniká konfrontací s rozlehlostí přírody.
Důraz na samotu a rozjímání:
* Samota jako zdroj vhledu: Finch nachází útěchu a inspiraci v tichu noci, což jí umožňuje přemýšlet o svých vlastních myšlenkách a pocitech. Tato představa o samotě jako prostoru pro kontemplaci a introspekci je v romantické literatuře běžná.
Přes preromantismus:
Je důležité si uvědomit, že „Nocturnal Reverie“ předchází plnému vzniku romantismu. Zatímco báseň vystavuje témata, která by pozdější romantici dále rozvinuli, zachovává si také prvky osvícenského myšlení. Jeho elegantní jazyk a strukturovaná forma například odráží klasické hodnoty osvícenství.
Závěr:
I když to není striktně preromantická báseň, „Nocturnal Reverie“ vystavuje témata, která předznamenávají pozdější romantické trendy:důraz na přírodu, individuální emoce, představivost a vznešenost, to vše se prolíná se zaměřením na samotu a kontemplaci. Představuje most mezi osvícenstvím a érou romantismu a ukazuje vývoj literárních témat a citlivosti v tomto období.