***
> Kapitola jedna
> NÁHODNĚ JSEM VYPAŘIL SVÉHO UČITELE PRE-ALGEBRA.
> Není to něco, na co zapomenete, i když jste dvanáctiletý dyslektik s ADHD, jako já. Chci říct, že většina učitelů stejně nebyla tak vzrušující, kromě paní Doddsové, která byla opravdová buzzkill. Jednak nosila tyto černé špičaté boty, které cvakaly, kdykoli šla po chodbě. Za druhé mi její oči připomínaly jestřába. Měla způsob, jak se na mě dívat, jako by mi viděla přes lebku.
> Paní Doddsová byla také jedinou učitelkou, která mi kdy způsobila špatný pocit z mé ADHD. "Percy," řekla, "udělal bys mnohem lépe, kdyby ses jen snažil soustředit."
> Vždycky jsem jí chtěl říct, že jsem se snažil soustředit, ale můj mozek byl prostě zapojený jinak. Chci říct, když máte mozek jako já, je to jako mít tisíc různých rozhlasových stanic, které vysílají všechny najednou. Nebyla to jen jedna stanice, byly to všechny, každá hlasitější než ta předchozí.
> Ale nikdy jsem nic z toho neřekl. Jen jsem seděl vzadu v její třídě a snil o všech věcech, které bych raději dělal, než abych se učil o kvadratickém vzorci.
***
Pokud si chcete přečíst více, dejte mi vědět!