Zde je shrnutí:
Plukovník, vojenský důstojník ve výslužbě, čeká na důchod, který mu byl slíben, ale nikdy nedorazí. Žije v chudobě se svou ženou a zoufale touží po penězích. Jeho jediným zdrojem příjmů je prodej vítězného kohouta.
Příběh vrcholí scénou, kde plukovník navzdory svým nadějím prohraje boj. Je se zlomeným srdcem a bez naděje.
Konec vypadá následovně:
Plukovník prohraje boj, jeho kohout je zabit.
* Chodí sklíčeně domů s manželkou po boku.
* Když dojdou k jejich domu, zastaví se a podívá se na oblohu, kde vidí „ohromný mrak“, který si vykládá jako znamení naděje.
* Sebere ze země malý kousek kovu a s obnoveným smyslem pro smysl ho začne brousit do zbraně.
Nejednoznačný konec
Konec „Nikdo nepíše plukovníkovi“ je otevřen interpretaci. Některá možná čtení zahrnují:
* Rezignace plukovníka: Plukovníkův nově nalezený záměr by mohl být známkou toho, že konečně přijal svou situaci a je smířený se svým osudem. Možná se připravuje na boj o přežití zoufalejším způsobem.
* Naděje plukovníka: Oblak, symbol naděje, a akt nabroušení zbraně by mohly být znamením, že plukovník znovu získává vůli bojovat za svou rodinu. Kov by mohl představovat naději na nový začátek, i když je to násilí.
* Plukovníkovo zoufalství: Ostření zbraně může být známkou zoufalství, zoufalého činu někoho, kdo ztratil naději a uchýlil se k násilí.
Nejednoznačnost konce nutí čtenáře pochybovat o plukovníkově budoucnosti a přemýšlet o povaze naděje a odolnosti tváří v tvář nepřízni osudu. Je to charakteristický rys magického realistického stylu Garcíi Márqueze, který ve čtenářích často zanechává přetrvávající pocit tajemna a kontemplace.