Klerické zneužití:
* Neznalost a nedostatečné vzdělání: Erasmus kritizuje rozšířenou nevědomost mezi duchovními, zdůrazňuje jejich nedostatek řádného teologického vzdělání a jejich spoléhání se na memorování nazpaměť před opravdovým porozuměním. Pardonuje kněze, kteří ani neumí správně číst Bibli.
* Simony: Odstřeluje prodej církevních úřadů a odpustků a poukazuje na pokrytectví těch, kteří zneužívají náboženství k osobnímu prospěchu.
* Světovost a chamtivost: Erasmus se vysmívá opulentnímu životnímu stylu mnoha duchovních a staví do kontrastu jejich přepychové utrácení s jejich sliby chudoby. Kritizuje jejich honbu za bohatstvím a mocí a tvrdí, že se více zabývali světským majetkem než duchovními záležitostmi.
* Pokrytectví: Erasmus poukazuje na propast mezi kázáním a praxí mnoha duchovních. Vyzdvihuje jejich pokrytectví při prosazování cudnosti, zatímco se zapojují do nezákonných záležitostí, obhajují mír při vedení válek a vyzývají k pokoře, když žijí v přepychu.
Náboženské praktiky a přesvědčení:
* Přílišný rituál: Satirizuje propracované obřady a rituály Církve a naznačuje, že se staly spíše vnějšími projevy než vnitřní zbožností.
* Pověra: Erasmus se vysmívá rozšířeným pověrám, včetně víry v zázraky a relikvie, které podle něj podkopávají skutečnou víru.
* Dogmatické spory: Kritizuje nekonečné teologické debaty a argumenty uvnitř církve a tvrdí, že odvádějí pozornost od hlavního poselství křesťanství.
* Nedostatek osobní oddanosti: Erasmus prosazuje osobnější a individualističtější přístup k víře a nabádá jednotlivce, aby rozvíjeli svůj vlastní vztah s Bohem, než aby se spoléhali pouze na vnější praktiky.
Celkově je Erasmova kritika v „Chvála bláznovství“ zaměřena na reformu církve zevnitř. Věřil, že se Církev příliš soustředila na vnější vzhled a institucionální moc, a prosazoval návrat k jednoduchému Kristovu učení a osobnější a autentičtější formu zbožnosti.
Je důležité si uvědomit, že zatímco Erasmus byl kritikem Církve, byl také oddaným křesťanem. Jeho záměrem nebylo demontovat církev, ale reformovat ji zevnitř. Jeho satira měla vyvolat reflexi a změnu, ne zničit.