1. Posun perspektiv:
* Victorův příběh: Tato část se často vyznačuje dramatickým, zpovědním a často sebelítostivým tónem. Victorův hlas odhaluje jeho vnitřní boje, vinu a hrůzu, když čelí důsledkům svých činů. Často používá povýšený, poetický jazyk, vyzdvihuje svůj intelekt a emocionální zmatek, který zažívá.
* Příběh monster: Vyprávění Netvora nabývá empatičtějšího, zranitelnějšího a občas obviňujícího tónu. Jeho jazyk je často jednoduchý a přímý, odráží jeho sebevzdělávání a jeho snahu o porozumění. Shelley vykresluje jeho osamělost, bolest a touhu po přijetí a nutí čtenáře, aby zpochybnil společenské předsudky a povahu lidstva.
* Dopisy a záznamy v deníku: Román zahrnuje dopisy a záznamy v deníku od Roberta Waltona, které poskytují objektivnější a vzdálenější perspektivu . To umožňuje Shelley nabídnout širší společenský kontext pro Victorovy činy a nepříjemnou situaci Netvora.
2. Kontrastní dikce:
* Zvýšený jazyk: Shelley používá propracovanou slovní zásobu a složité větné struktury, zejména ve Victorově vyprávění. To zdůrazňuje jeho intelektualismus a vznešenost jeho ambicí. To však může také vyjadřovat pocit odstupu a arogance.
* Jednoduchý jazyk: Ve vyprávění Netvora je jazyk přímočarý a často hovorový. To odráží jeho nedostatek formálního vzdělání a jeho snahu vyjádřit své složité emoce. Vytváří pocit autenticity a zranitelnosti.
3. Posun od gotického hororu k filozofické reflexi:
* Gotický horor: Shelley používá živé popisy a napínavé dějové body k vyvolání strachu a napětí. Román je naplněn prvky gotického žánru, zejména ve scénách stvoření netvora a děsivých setkání mezi Victorem a stvořením.
* Filozofická reflexe: Román se také noří do hlubokých filozofických otázek o stvoření, odpovědnosti, morálce a povaze lidstva. Shelley využívá tyto momenty k tomu, aby zpochybnil společenské normy a vyvolal hlubší úvahy o lidském stavu.
4. Humor a ironie:
* Černý humor: Shelley příležitostně používá černý humor, aby poskytl satirický komentář k postojům společnosti k vědě, ambicím a sociálnímu vyloučení. To dodává vyprávění další vrstvy složitosti a brání tomu, aby se z něj stal pouze hororový příběh.
* Ironie: Román je plný ironických situací, zejména v důsledcích Victorových činů. Tato ironie zdůrazňuje přirozené nedostatky lidských ambicí a nezamýšlené důsledky vědeckého pokroku.
Celkově Mary Shelley mistrovsky manipuluje s tónem, aby vytvořila komplexní a mnohovrstevný román, který u čtenářů stále rezonuje o staletí později. Plynule posouvá perspektivu, používá kontrastní dikci a spojuje prvky hororu, filozofie a satiry, vytváří silné a trvalé zkoumání lidské povahy a jejích složitostí.