Austenovo použití ironie a satiry je patrné v celém románu. Například postava pana Collinse je ukázkovým příkladem jejího satirického vtipu. Je zobrazován jako pompézní a podlézavý duchovní, kterému jde více o společenské postavení než o náboženství. Austenová si také dělá legraci z tehdejších společenských konvencí, jako je důležitost manželství a rigidní třídní struktura.
Pýcha a předsudek je kromě humoru a satiry také romantickým románem. Vztah mezi Elizabeth a panem Darcym je ústředním prvkem příběhu a Austenová mezi oběma postavami dovedně buduje napětí a očekávání. Román zkoumá témata lásky, předsudků a sebeklamu a nakonec končí uspokojivým a potěšujícím závěrem.
Celkově lze tón Pýchy a předsudku popsat jako humorný, satirický a romantický. Austenovo zručné použití ironie a vtipu v kombinaci s jejím zkoumáním složitých témat a postav dělá z Pýchy a předsudku nadčasovou a milovanou klasiku anglické literatury.