Harmonický základ :
Tonalita definovala harmonický rámec, v němž barokní skladatelé pracovali. Tonikum (klíčová nota) fungovalo jako centrální referenční bod a poskytovalo stabilitu a rozlišení pro hudební průběhy. Každý akord použitý v kuse souvisí s tonikem, creando una sensación de cohesión y estructura armónica.
Kadence a rozlišení :
Nastolení jasné tonality umožnilo použití kadencí, hudebních frází, které poskytují pocit rozlišení nebo uzavření. Kadence byly zásadní při vymezování sekcí ve skladbě a vytváření momentů očekávání a uspokojení pro posluchače.
Náklonnosti a výraz :
Skladatelé v období baroka si kladli za cíl vyvolat prostřednictvím svých děl specifické emoce a vytvořit hudební vyprávění. Hlavní tóny byly často spojovány s pozitivními, oslavnými nebo povznášejícími emocemi, zatímco drobné tóny vyjadřovaly pocit smutku, reflexe nebo melancholie. Nastolení jasné tonality pomohlo skladatelům efektivně sdělit tyto „afekty“ nebo emoce publiku.
Vliv na formu :
Pojem tonality ovlivnil barokní hudební formy, včetně binárních a ternárních forem. Každá sekce nebo věta ve skladbě vycházela ze zavedené tonality a vytvářela vyváženou a koherentní strukturu.
Vztah s kontrapunktem :
Barokní hudba často představovala složitý kontrapunkt s nezávislými melodickými linkami propletenými dohromady. Nastolení jasné tonality poskytlo jednotící prvek, který umožnil těmto linkám harmonicky navazovat a přispívat k celkové koherenci hudby.
Chromatismus a zdobení :
Nastolení jasné tonality umožnilo také uvážlivé použití chromatismu (zavedení tónů cizích tónině) a ornamentiky. Tyto ozdoby vnášely napětí a dodávaly expresivní hloubku, vždy však byly ukotveny v rámci zavedené tonality.
Přechodná období :
Během přechodu z renesance do baroka a později z baroka do klasicismu se koncept tonality vyvíjel a stále více zjemňoval. Ustavení jasné durové nebo mollové tonality bylo nejen základem barokního hudebního stylu, ale také připravilo cestu pro další pokroky v tonální hudbě v následujících obdobích.
Celkově bylo vytvoření jasné durové nebo mollové tonality v barokní hudbě zásadní při organizování a strukturování hudebních skladeb, zprostředkování emocionálního vyjádření a poskytování rámce pro harmonické zkoumání. Hrálo klíčovou roli při definování charakteristického zvuku, koherence a emocionálního dopadu barokní hudby.