Zatímco původ této mantry není přesně znám, je považována za tradiční rčení nebo modlitbu, která se předávala z generace na generaci. Vyjadřuje přání blaha a štěstí všech živých bytostí bez ohledu na jejich odlišnosti.
V kontextu hinduismu lze mantru „loka samasta sukhino bhavantu“ nalézt v Taittiriya Upanishad, jednom ze starověkých textů Véd. Často se používá během meditace, jógy a dalších duchovních praktik k pěstování soucitu a pocitu propojenosti se všemi bytostmi.
V buddhismu je tato mantra známá jako mettá sutta a hraje významnou roli v meditačních praktikách milující laskavosti. Věří se, že podporuje pozitivní energii a zvyšuje pocity soucitu a dobré vůle vůči sobě, ostatním a všem vnímajícím bytostem.
V džinismu „loka samasta sukhino bhavantu“ rezonuje s principem ahimsa (nenásilí) a vírou v respektování vlastní hodnoty a posvátnosti všech forem života. Slouží jako připomínka praktikování soucitu a podpory štěstí všech živých bytostí.
Celkově mantra „loka samasta sukhino bhavantu“ slouží jako silné vyjádření soucitu, laskavosti a touhy po blahu a štěstí všech bytostí.