O čem je Sonet 29 od Williama Shakespeara?

V Sonetu 29 Shakespeare zkoumá sílu času a lásky. Začíná tím, že zosobňuje čas jako všemocnou sílu, která ničí vše, co jí stojí v cestě. Tvrdí však, že láska je silnější než čas a dokáže se vzepřít její destruktivní síle. Shakespeare používá k podpoře svých argumentů obrazy přírody, když srovnává trvalou krásu lásky s měnícími se ročními obdobími a odolnost lidského srdce vůči plynutí času.

Zde je shrnutí sonetu:

- Básník začíná bědováním nad silou času, který vše boří a vše mění.

- Potom přirovnává sílu času k přírodním katastrofám, jako jsou zemětřesení a záplavy.

- Básník říká, že čas dokonce ničí "monumentální mosaz" a "silné věže", které jsou symboly síly a trvanlivosti.

- Poté zavádí myšlenku, že láska je silnější než čas a dokáže se vzepřít její destruktivní síle.

- Básník říká, že láska je jako slunce, které svítí skrz mraky a přináší teplo a světlo.

- Lásku přirovnává k růži, která kvete i uprostřed zimy.

- Básník končí tím, že láska je jediná věc, která může skutečně přemoci čas a smrt.

Celkově je Sonnet 29 meditací o síle času a lásky. Shakespeare tvrdí, že láska je jediná věc silnější než čas a že dokáže vzdorovat jeho destruktivní síle.