1. Klasická literatura:Shakespeare byl široce čten v klasické řecké a římské literatuře, včetně děl autorů jako Ovidius, Virgilius a Seneca. Z těchto zdrojů čerpal inspiraci pro témata, postavy a dějové prvky.
2.Italská literatura:Shakespeare znal italskou literaturu, zejména díla renesančních spisovatelů jako Dante, Petrarca a Boccaccio. Adaptoval několik italských příběhů a námětů pro své vlastní hry.
3. Historické kroniky:Shakespeare konzultoval historické kroniky a záznamy anglických a římských dějin jako inspiraci pro mnoho svých historických her, včetně „Jindřicha IV.“, „Henryho V.“ a „Juliuse Ceasara“.
4.Folklor a balady:Shakespeare začlenil do svých her prvky anglického folklóru, balady a populárních legend a dodal svým postavám a příběhům hloubku a autentičnost.
5. Osobní zkušenosti a pozorování:Shakespearovy vlastní životní zkušenosti a pozorování pravděpodobně ovlivnily jeho práci. V jeho hrách se odrážejí jeho herecké zkušenosti, chápání lidské povahy a vhled do sociální a politické dynamiky.
6. Divadelní tradice:Shakespeare byl součástí živé alžbětinské divadelní scény a byl ovlivněn divadelními konvencemi, technikami představení a očekáváním publika své doby.
Je důležité poznamenat, že Shakespearova inspirace nebyla omezena na tyto konkrétní zdroje a během své kariéry čerpal z rozmanité škály vlivů. Jeho schopnost mísit a transformovat tyto inspirace do vlastních jedinečných a nadčasových děl je důkazem jeho spisovatelské geniality.