1. Bambarský odboj (1818-1861): Vedeni vůdci jako Mansa Segu a Babemba bojovali Bambarští proti francouzským pokusům ovládnout oblast řeky Senegal. Zapojili se do partyzánské války a krutých bitev proti francouzským silám.
2. Džihád El Hadj Umar Talla: V polovině 19. století zahájil islámský vůdce El Hadj Umar Tall džihád proti francouzské kolonizaci v západní Africe. Založil velkou Toucouleurskou říši a bojoval proti francouzským silám, zejména v oblastech jako Senegal a dnešní Mali.
3. Bitva u Isandlwany (1879): Během Anglo-Zulu války, národ Zulu pod králem Cetshwayo způsobil těžkou porážku britským jednotkám v bitvě u Isandlwany. Ačkoli to přímo nesouvisí s francouzskou kolonizací, tato bitva ukázala africký odpor proti evropskému imperialismu v jižní Africe.
4. Odpor Samori Ture: Samori Ture byl mocným vládcem říše Wassoulou v západní Africe. Zuřivě se postavil proti francouzské rozpínavosti a vedl úspěšná tažení proti francouzským jednotkám. Jeho odpor trval několik desetiletí, dokud nebyl v roce 1898 zajat Francouzi.
5. Povstání Abúširího ibn Sálíma al-Hárthího: V dnešní Tanzanii vedl Abushiri ibn Salim al-Harthi rozsáhlou vzpouru proti německé kolonizaci, která měla úzké vazby na francouzské koloniální aktivity v regionu. Povstání začalo v roce 1888 a trvalo několik let, přičemž Abushiriho síly získaly kontrolu nad několika pobřežními oblastmi.
Tyto příklady ilustrují, že zatímco Francouzi narazili na tuhý odpor různých afrických skupin, nakonec se jim podařilo získat koloniální kontrolu nad velkou částí Afriky. Hnutí odporu však prokázala odolnost a odhodlání afrických společností bránit svou nezávislost a suverenitu proti evropské kolonizaci.