Macbeth je tragédie po pádu hlavního hrdiny kvůli jeho tragickým chybám.
Vysoký styl jazyka:
Shakespeare používá ozdobný a povznesený jazyk, včetně obrazů a metafor, k vytvoření pocitu vznešenosti a napětí.
Prázdný verš:
Většina hry je psána prázdným veršem, formou poezie, která se skládá z nerýmovaného jambického pentametru (řádky o deseti slabikách, přičemž každá přízvučná slabika následuje nepřízvučná slabika). To přispívá k rytmické, až hypnotické kvalitě hry.
Soloquies and Aside:
Shakespeare využívá samomluvy, aby odhalil vnitřní myšlenky a emoce postav, zejména Macbetha. Aside se používá ke sdělení myšlenek postavy publiku, aniž by to ostatní postavy slyšely. Tyto techniky poskytují náhled na motivace a konflikty postavy.
Témata a symbolika:
Macbeth se ponoří do témat, jako je moc, ambice, vina a důsledky nemorálních činů. Shakespeare tato témata umocňuje prostřednictvím symboliky, jako je krev jako symbol viny, temnota a světlo představující psychologické stavy.
Charakteristika:
Shakespeare představuje složité a morálně nejednoznačné postavy. Macbethova proměna z loajálního vojáka v nelítostného tyrana ukazuje zkažený vliv moci a jeho postupný propad do šílenství. Zpočátku silná a manipulativní osobnost Lady Macbeth kontrastuje s jejím pozdějším stavem viny.
Dramatická ironie:
Použití dramatické ironie vytváří napětí a napětí. Publikum ví více než postavy o důsledcích svých činů. Tato mezera ve znalostech zvyšuje dopad událostí hry.
Shakespearův styl v Macbethovi kombinuje poetický jazyk s psychologickou hloubkou, morální nejednoznačností a dramatickým napětím, což z něj činí nadčasové a vlivné dílo v literárním světě.