Zde je několik konkrétních příkladů toho, jak se v sonetu rozvíjí téma lásky a času:
* Básník začíná popisem změn, ke kterým došlo ve světě kolem něj, jako je blednutí květin a střídání ročních období. Tyto změny jsou metaforou plynutí času, který je neustálou připomínkou naší vlastní smrtelnosti.
* Básník pak tyto změny staví do kontrastu se stálostí své lásky, která zůstává silná navzdory všemu, co se kolem něj mění. Píše:"Ale tvé věčné léto nevybledne, / ani neztratí vlastnictví toho, co dlužíš, / ani se smrt nebude chlubit, že odpočíváš v jeho stínu." To naznačuje, že láska básníka je silnější než smrt a bude trvat navždy.
* Sonet končí tím, že básník vyjadřuje své přesvědčení, že jeho láska bude trvat navždy, dokonce i poté, co on a jeho přítel budou oba mrtví. Píše:"Když ve věčných řádcích do času rosteš, / dokud lidé mohou dýchat nebo oči mohou vidět, / tak dlouho žije toto a toto ti dává život." To naznačuje, že básníkova láska bude zvěčněna v jeho poezii a bude žít dál dlouho poté, co on a jeho přítel odejdou.
Celkově je Sonnet 32 silným průzkumem tématu lásky a času. Je to krásná a dojemná pocta síle lásky překračovat hranice času a smrtelnosti.