Impulzivita:Romeova impulzivní povaha ho vede k unáhleným rozhodnutím, aniž by plně zvažoval důsledky. To je patrné z jeho náhlých rozhodnutí oženit se s Julií a jít na ples Kapuletů, což obojí přispívá k tragickým událostem, které následují.
Unáhlenost:Romeo je úzce spjatý s jeho impulzivitou a často jedná ukvapeně, aniž by si věci důkladně promyslel. V návalu hněvu například zabije Tybalta, čímž se spustí řetězec událostí vedoucích k tragické smrti Romea a Julie.
Násilí:Romeův sklon k násilí hraje významnou roli i v tragickém závěru hry. Během hry se zapojí do několika bojů, které vedou ke smrti Mercucia a Tybalta, což dále eskaluje konflikt mezi Montagues a Capulets.
Emocionalismus:Romeova emocionální povaha často přemůže jeho rozum a vede ho k iracionálnímu jednání. To je zvláště patrné v jeho intenzivním smutku po Juliině zjevné smrti, která ho přiměje vzít si život.
Nedostatek sebeovládání:Romeovy zápasy se sebeovládáním přispívají k jeho tragickému osudu. Často není schopen ovládat své emoce a činy, což vede k několika neuváženým rozhodnutím v průběhu hry.
Naivita:Romeova mladická naivita ho činí zranitelným vůči manipulaci a podvodu. Z celého srdce věří v sílu lásky a nedokáže rozpoznat potenciální důsledky svých činů, které nakonec vedou k tragédii.
Tyto nežádoucí vlastnosti v Romeově postavě hrají významnou roli v tragických událostech hry a zdůrazňují složitost a nedostatky lidské povahy.