Báseň je psána z pohledu člověka, který poslouchá Orfeovu hudbu a je uchvácen její krásou. Osoba popisuje, jak je hudba tak silná, že dokáže zapomenout na své trápení a starosti a jednoduše si užít daný okamžik.
Báseň také zmiňuje, jak Orfeova hudba měla hluboký dopad na přírodní svět. Stromy tančily, zvířata se kolem něj shromažďovala a dokonce i kameny by plakaly, když ho slyšely hrát.
Báseň končí tím, že člověk přemýšlí o síle hudby a o tom, jak může lidi sblížit a vytvořit pocit jednoty.
Význam básně je, že hudba má moc překonat lidská omezení a sbližovat lidi. Je to univerzální jazyk, který si mohou užívat všichni, bez ohledu na jejich původ nebo přesvědčení.