Zde je postup:
* Morální nadřazenost: Victor se prezentuje jako muž intelektu a vědeckého pokroku, ale jeho činy jsou poháněny hluboce vadným smyslem pro ego a aroganci. Věří, že je morálně nadřazený svému stvoření, odmítá převzít odpovědnost za existenci monstra a utrpení, které způsobuje.
* Ignorování lidskosti netvora: Victor vidí monstrum jako zrůdu, bytost postrádající lidské vlastnosti, navzdory prosbám monstra o soucit a porozumění. Toto popření lidskosti netvora posiluje jeho vlastní chybné vnímání a udržuje cyklus krutosti a strachu.
* Útěk z odpovědnosti: Místo toho, aby čelil následkům svých činů, Victor netvora opustí a nechá ho, aby se staral sám o sebe a stal se nebezpečným vyvržencem. Upřednostňuje vlastní emocionální pohodu před monstrem a ještě více zdůrazňuje své pokrytectví.
* Romantický idealismus: Victor touží po vědění a moci, ale nezvažuje etické důsledky svých vědeckých aktivit. Jeho romantický idealismus ho oslepuje před možnými důsledky jeho činů, což nakonec vede k tragédii.
Stojí za zmínku, že Victorovo pokrytectví není vždy záměrné. Často je poháněn strachem, pocitem viny a zoufalou touhou chránit se před následky svých činů. Tato složitost z něj dělá spíše fascinující a morálně nejednoznačnou postavu než přímočarého pokrytce.
Nakonec Victorovy činy demonstrují nebezpečí nekontrolovaných ambicí a důležitost uznání důsledků našich rozhodnutí. Je to varovný příběh o tom, jak i ty nejskvělejší mysli mohou být pohlceny svou vlastní aroganci a nevidět lidskost v těch kolem sebe.