1. Dualita lidské povahy: Augustin zdůrazňoval inherentní napětí mezi tělem a duší, pozemským a božským. Věřil, že lidé jsou jak fyzické bytosti podléhající hříchu, tak duchovní bytosti schopné milosti a lásky. Tato dualita učinila pochopení lidské povahy náročným a mnohostranným úsilím.
2. Svobodná vůle a hřích: Augustin se potýkal s konceptem svobodné vůle a uznal její roli v dobru i zlu. Lidé byli schopni zvolit si Boha, ale také upadnout do hříchu. Tato svoboda a její inherentní zranitelnost vytvořily paradox v srdci lidské zkušenosti.
3. Pád člověka: Augustin věřil, že původní stav milosti lidstva byl pádem ztracen, což způsobilo hluboce zakořeněnou korupci, která ještě více ztížila pochopení naší skutečné podstaty. Koncept prvotního hříchu přidal do lidské existence další vrstvu tajemství.
4. Povaha milosti: Augustin zkoumal vztah mezi lidskou přirozeností a božskou milostí a tvrdil, že lidé jsou zásadně neschopni dosáhnout spásy bez Božího zásahu. Milost viděl jako tajemství, nezasloužený dar, který proměnil vadné lidské srdce.
5. Neznámá budoucnost: Augustin zdůrazňoval nejistotu života a záhady kolem smrti a posmrtného života. Neznámá povaha toho, co přijde po smrti, přidala na záhadě lidské existence.
Závěr:
Augustinovy spisy sice výslovně nenazvaly člověka „velkou záhadou“, ale rozsáhle zkoumaly složitosti a paradoxy, které jsou lidské přirozenosti vlastní. Dualita těla a duše, boj mezi svobodnou vůlí a hříchem, pád z milosti, tajemství božské milosti a neznámá budoucnost, to vše přispělo k jeho chápání lidské existence jako hlubokého a náročného tajemství.