V průběhu písně se jednotlivec potýká s různými výzvami, včetně deprese, sebevražedných myšlenek, zneužívání návykových látek a problémů ve vztazích. Deník se pro něj stává prostředkem ke zpracování a vyrovnání se s těmito obtížemi, poskytuje bezpečný prostor pro uvolnění emocí.
Texty vykreslují živý obraz člověka na pokraji zoufalství, vyjadřují pocit izolace, beznaděje a potřebu ventilace vnitřního trápení. Deník se stává společníkem, důvěrníkem, kde mohou odhalit své nejniternější myšlenky bez posuzování a strachu.
Píseň se také dotýká tématu duality a kontrastu mezi vnějším vzhledem člověka a jeho vnitřními zápasy. Verš:„Usmívám se tak tvrdě, tváře mě začínají bolet,“ odráží fasádu štěstí, kterou může jednotlivec prezentovat vnějšímu světu, zatímco deník se stává bezpečným útočištěm, kde mohou uznat své skutečné emoce.
Nakonec „Deník“ zkoumá téma sebevyjádření, katarze a důležitost nalezení zdravých způsobů, jak se vyrovnat s emoční bolestí a problémy s duševním zdravím. Zdůrazňuje terapeutickou sílu zápisu do deníku a osobního vyjádření jako prostředku k překonání obtížných časů.