Zde je podrobnější analýza sonetu:
* Řečník začíná srovnáním očí své paní se sluncem. To je velmi vysoký kompliment, protože slunce je často vnímáno jako symbol krásy a dokonalosti. Mluvčí však toto srovnání rychle kvalifikuje tím, že její oči nejsou tak jasné nebo jasné jako slunce. To naznačuje, že mluvčí není slepý k chybám své paní, ale že ji miluje i přes ně.
* Mluvčí pak přirovnává dech své paní k parfému. Opět jde o pozitivní srovnání, protože parfém je často vnímán jako symbol sladkosti a vůně. Mluvčí však toto přirovnání opět kvalifikuje tím, že její dech není sladký jako parfém. To naznačuje, že se mluvčí nesnaží idealizovat svou milenku, ale že je realistický ohledně jejích nedostatků.
* Mluvčí dále přirovnává rty své paní ke korálům a její ňadra ke sněhu. Opět jde o pozitivní srovnání, protože korál je často vnímán jako symbol krásy a sníh je často považován za symbol čistoty. Mluvčí však tato přirovnání opět kvalifikuje tím, že její rty nejsou červené jako korál a její ňadra nejsou bílá jako sníh. To naznačuje, že se mluvčí nesnaží ze své milenky udělat něco, čím není, ale že jí jednoduše vyjadřuje svou lásku, nedostatky a tak.
* Řečník na závěr říká, že by raději měl svou milenku se všemi jejími chybami než kteroukoli jinou ženu na světě. Toto je silné vyjádření lásky, protože ukazuje, že mluvčí je ochoten přijmout svou milenku takovou, jaká je, aniž by se ji snažil změnit. To naznačuje, že láska řečníka k jeho milence je pravdivá a bezpodmínečná.
Celkově je Sonnet 130 krásnou a dojemnou poctou síle lásky. Ukazuje, že láska dokáže překonat i ty nejviditelnější nedostatky a že je možné najít krásu v nedokonalosti.